|
Bylo nebylo, za sedmero horami, v hlubokém údolíčku, za říčkou Svitavou a za
mlhou hustou tak, že by se dala krájet, sdružení sportuchtivých lidiček, co si chodili
zapinkat voliš, zahnat žízeň, zavzpomínat na ztracený mládí, zanadávat si jaký
to bylo tenkrát......! No a bylo potřeba zjistit, jak vlastně ten voliš pinkajou.
Hlavně taky, aby se u piva mohlo dávat k lepšímu, " ... jo tenkrát, když sme to
bušili my, to bys kloučku čubrněl!"
A tak
se uspořádal turnaj, kterýho se zúčastnily skupiny stejně postihnutejch figurek.
Ještě pod názvem "TURNAJ SPŘÁTELENÝCH DRUŽSTEV". Ale později sme se
všichni shodli, že se vlastně jednalo o embrio Adamovskýho "HřEBÝKU". No a taky potkal Žála (ještě s metrovejma vlasama) Honzika. "Co děláš v sobotu kemo?. Lapni kajtru, nějaký
Jarmilky, tričmena a dondi do haly. Rafičí se tam nějakej voliš a schánijou lidi
do placu!" "No to by šlo. Kdy to zhasne?" "NA OBĚD SEŠ
DOMA!" "Tak jo!" Začátek v 9.00.
Přišel sem v 8.00.V Rehabilitačním centru
(hospoda přímo v hale) to vypadalo, že už je po všem a vítězové slaví mistrovský
titul. "Čau Hansi! Tebe pamatuju, kdyžs byl takhle maličkej!" Nějaká paní ukazuje asi třičtvrtě
metru od země, a v zápětí se chytá za záda."Ááááá, doprdele - Achich ouvej, moje záda. Už su jenom starší kus." "Dobrý den. Já si Vás
ale nepamutuju ani když ste byla takhle." Pro jistotu ukazuju do výšky a
ne do šířky. "Cha,cha. To je řízek!" První smršť tekutejch svetrů (panáků) na
uvítanou a hlavně na tykání s hráčema, který vesměs znám vod vidění a těď už
vlastně i od slyšení.
Asi za 5 9 se začalo, v houstnoucí atmosféře, pozvolna
domlouvat, kdo s kým bude hrát. Do toho přišel Žála (jeho vlasy se mně v té
chvíli zdály už aspoň 2 metrový). Další smršť a ještě jedna. Na základě těchto,
rychle po sobě jdoucích epizod, sme se Žálem byli odsunuti do družstva, který
bylo v očích ostatních už předem odsouzeno k neúspěchu a brzkýmu rozpuštění. Po
šatnách se pološeptem neslo, že favoritem turnaje jsou Zkušeňáci, protože majou Průďu.
Naskládal sem se do trika, bermud a Hočiminovejch treter (čínský tenisky-výhodná
koupě) a šel nato. Žála se už snad rozcvičuje. Nahoře v hale to žilo. Všichni si
pinkali, smečovali, nahrávali, zkoušeli podání. Tak to je voliš. Do té doby sem
hrál jenom přehazku někde na táboře, za trest. Byl sem nějakej koženej. Přiběhla Alča z našeho týmu. "My hrajeme první zápas!" "Jaxe budem menovat?" "MY????!"
"Proč zrovna MY, musíme hrát první špíl!" zavyl Žála a sesul se na zem. "To není až tak blbej název!"
"Takže MY." Nějak sme se na hřišti poskládali a stanovili taktiku.PŘEŽÍT!
První špíl se těšil obrovskýmu zájmu diváků, neboť dost hráčů chtělo zjistit, jaxe
to
nemá hrát. Proti nám nastoupil tým Výběr MIX, jehož název naznačoval, že
hráči taky už byli v Rehabilitačním centru. Jejich hra to bohužel potvrdila.
Nějaký sáhodlouhý výměny se nekonaly. Každej hned hrál z první přes. Čekalo se
na chyby soupeře. Nakonec sme udělali asi o 3 chyby míň a to nám stačilo k
těsnýmu vítězství v 1 setu. Pot z nás jenom hrnul. Postupně sme se dostávali do
tempa a sem tam už byla k vidění nějaká ta kombinace.
Všichni makali na 120%. 2
set byl náš. To bylo něco. 1 zápas a hned vítěznej. Celkem bylo 6 družstev a
hrálo se systémem každý s každým, na 2 hraný sety do 25. Pak sme ještě s kýmsi
remizovali a párkrát prohráli. Mezi tím se vykládali historky a s blížícím se
koncem turnaje, se začínalo trochu taktizovat. Za účelem vysílení sme museli
hrát na kajtry, před nekompromisní smečaře se stavěli různý lihoviny apod.
Favorit turnaje, Zkušeňáci, potvrzoval svou pověst.Zatím všechny bez lítosti
smetli jenom s V1 remizovali. S nama hráli poslední zápas. My sme zdánlivě
neměli co ztratit. První Průďův smeč a nebyl sem si tím tak jistej. "Tý vole, to
byl ale HŘEBÝK do rakve!" pronesl kdosi. A další. Už nešlo vůbec o
poziční hru v poli. Naopak sme se systematicky snažili najít na hřišti místo,
kam by HŘEBÝK nepřilítl, a tam v klidu čekali na konec utkání. Nakonec sme
obsadili 5. místo ze 6, ale to nám vůbec nevadilo, protože za tu grotesku to
stálo.
Podle očekávání vyhráli Zkušeňáci a zaslouženě. Druhý místo obsadil V1 v
silně improvizované sestavě Květoš a Kuba a holky. Dost dobrej výkon. Po
vyhlášení se rozproudila bujará oslava a začlo se hrát a zpívat. Když Žálovi
zbyly 4 a mě 3 struny, vyhodil nás(asi 20 lidí) správce Pepa ven. Pokračovalo se
v jedné místní hospodě, kde sme to i přes přísný zákaz hraní (po sehnání
náhradních strun) zase rozjeli. Dom se šlo asi kolem 2. Vtom telefon. Sestřenka.
Tak na tebe čekáme na nádru a jedeš s nama na narozky. Začli sme až v 23.00.
Paráda. Tam sem odrovnal zbytek strun.
NA OBĚD SEM BYL DOMA! V nedělu 14. dubna
2002.
Kdyby Průďa neměl takový nekompromisní smeče, kdoví jak by se turnaj dneska menoval. Dík Průďo!
Fotky.....
|
